Přátelé, kamarádi,

s Radkem máme za sebou jedinečnou "jízdu" na kterou v životě nezapomenem, výpravu do Rumunska na Prodigy gig ve městě Sibiu. Samozřejmě se s Váma chcem podělit o naše zážitky. Chcete vědět co zahráli Prodigy? Něco novýho? A koho že sme vůbec potkali? A jak moc sme se ožrali? To se dočtete níž, pěkný čtení :-)

Celá akce pro mě začala už 29.Prosince odpoledne, kdy sem si dal s Radkem (Radecheck) sraz na Andělu v Praze. Do Rumunska sme se rozhodli vypravit vlakem (jiná alternativa vlastně nepřipadala v úvahu) jedoucim až do Rumunska, kde se mělo přesedat na osobák do našeho cílovýho města, Sibiu. S sebou sme pak táhli celkem slušnou výbavu - českou vlajku, foťák a dokonce i kameru.

Ještě než sme vyrazili na nádraží, nakoupili sme nějáký ty zásoby nezbytnejch energo-drinků a lahev vodky, kterou sme smíchali s dvěma energáčema a vznikl tak potřebný "životabudič" na cestu. Následovalo ještě pár pivek v nedaleký nálevně a pak už sme si to razili rovnou na "Hlavák". Vlak nám jel někdy kolem desátý večer, takže jednoho z nás čekala probděná noc, aby se hlídali věci. Chvíli před odjezdem ale bylo rozhodnuto, že noc přečkáme v lužkovym vagoně, ať se oba v klidu vyspíme. Zážitek pak byl přesvědčit naprosto sťatýho průvodčího v lůžkáči aby nám do něj vůbec prodal lístky. Po chvíli vyjednávání sme se přesunuli do fajnově vybavené "kajuty" (nechybělo ani jogurtový balení pitný vody ;-)), kde sme se skutečně rychle zabydleli. Něco sme tam popili, pojedli, zkoukli nějákej ten díl Simpsonů (z mobilu) a šlo se na kutě s vědomím, že se probudímě ráno až někde v Maďarsku. Jenže ten vypečenej vožrala co to tam vedl, nás pak přišel uprostřed noci vzbudit s tím, že máme v lůžkáči lupeny jen do Blavy, do Budapešti by to bylo pěknejch pár stovek navíc. Je asi zbytečný zmiňovat, že o Bratislavě předtím nepadlo ani slovo. Takže sme holt "luxusní" lůžkovej vagon vyměnili za vagon první třídy... alespoň podle rumunskejch měřítek - ne zrovna funkční topení, neotvíratelný okna, pro jistotu ještě utěsněný toaleťákem. Ale tak hlavně, že se tam člověk mohl natáhnout :-) Následujících pár hodin nestojí za řeč, celou cestu sme měli kupé naštěstí jen pro sebe, jen chvíli jsme se o něj dobrovolně dělili s dvěma maďarskejma roštěnkama. Docela divoký holky, to Vám povim :-)

Pak přišla chvíle, kdy sme s vlakem dorazili na rumunský území. Z okna toho nebylo moc k vidění. Všude celkem bordel, sem tam nějákej ten průmyslovej komplex, jinak většinou rovina, kam až oko dohlídne. Za to ve vlaku, tam to žilo :-) Konkrétně pak zkušenost s rumunskejma průvodčíma stála za to. Tihle chlapící jakmile vidí dva kluky z ciziny, na kterejch je viděť, že neví jak to tam chodí, začnou na Vás zkoušet všelijaký fígle jak z Vás vytáhnout prachy. A tomu nezabrání ani naprostá jazyková bariéra. Několik minut sme tak strávili dohadovánim co to po nás vlastně chcou, neustále nám před xichtem mávali papírama, máchali prstama. Verdikt zněl 18 Euro každý, za speciální taxy za místo a rychlost vlaku... jo rychlost vlaku. Za rychlíky, který málokde staví, se totiž prý platí přirážka. No co k tomu říct, nás tlačil čas a nemohli sme si dovolit aby nás vyrazili z vlaku v nějáký prdeli uprostřed Rumunska. Nakonec sme to ujednali na 15 Euro za oba a průvodčí se s námi se slovy "15 Euro, fifty-fifty, okay" rozloučili. Pak už byl až do přestupní stanice pokoj.

Po cca 20 nekonečnejch hodinách ve vlaku z Prahy nás ve městě Medias čekal přestup do osobáku směřujícího přímo do našeho cílovýho města Sibiu. V Medias sme taky potkali první Prodigy people. Narozdíl od rumunskejch průvodčí zkušenost naprosto opačná. Krom toho že z nás netahali prachy, uměli anglicky, takže ta hodina co nás v tom osobáku čekala, měla pěkně příjemně utýct. Jenže tak v půli cesty sme od jednoho z nich slyšeli neskutečnou podpásovku. Koncert Prodigy byl ZRUŠEN, protože skupina nemohla kvůli mlze odletět z Mnichova do Rumunska. Asi Vám nemusim popisovat, jak sme se v tu chvíli cejtili. Po tolika úmornejch hodinách ve vlaku, skoro na místě a nám nezbyde než se otočit a jet zpátky domů? Ani náhodou. Radek ani já sme to nehodlali vzdát, pořád sme věřili že Prodigy se do Rumunska dopraví a v nejbližší době vystoupí. Bylo tedy rozhodnuto minimálně do dalšího večera počkat. Ne že by sme hned po příjezdu do Sibiu začali shánět nocleh, to sme nechávali osudu a radši zamířili rovnou na náměstí Piata Mare, omrknout co se tam hraje. Cestou na náměstí sme se ještě stavili v místnim fastfoodu něco pojíst a ozkoušet rumunský pivko. Volba padla na "Ursus", rozhodně žádná břečka a po celou dobu našeho pobytu v Rumunsku sme vlastně nepili nic jinýho :-) Ještě než sme se dostali na náměstí, zastavila nás na ulici policejní hlídka s tím, že pít alkohol na veřejnosti je v Rumunsku zakázaný. Kopli sme teda ten jejich zlatej mok do sebe a pokračovalo se dál. V uličkách u náměstí sme pak míjeli auta, na kterých nějáký dobrý duše předávali vzkaz ostatním fans o zrušení gigu, pěkný. Někdy v osm večer sme se konečně dostali na náměstí, kde sme se přesvědčili, že se na stagi hraje velký kulový (nějáký forklór či co). Prodigy neprodigy, byl čas vytáhnout vlajku a dát Rumunům vědět, že výprava Czech Prodigy crew právě dorazila ;-)

Následujících pár minut sme křižovali náměstí. V tu dobu Radek hodil řeč s partou kolemjdoucích rumunů, jestli by se tu nenašla nějáká dobrá knajpa kam zajít. Chlapcům moc do řeči nebylo, ale alespoň nám ukázali cestu do jedný moc pěkný sklepní hospůdky kam měli zrovna namířeno. Jak se pozdějc ukázalo, tahle rada nás ušetřila od spousty a spousty problémů :-) Vzhledem ke zrušení koncertu, velká část lidí dostala stejnej nápad, přečkat noc v hospodě. Tím pádem byla narvaná k prasknutí. S Radkem sme si koupili další Ursus, já si sedl hned za vstupní dveře na bobek a popíjel. Radek se snažil komunikovat s lidma okolo. Nutno říct, že v té době už mi alkohol začal docela stoupat do hlavy, ten večer sem se tam vlastně moc vůbec nešetřil, takže si z tý doby nepamatuju zrovna moc :-) Každopádně chvíli po nás přišla do hospody parta mladejch rumunů, který si sedli u vchodu nedaleko nás. Radek s nima hodil řeč, slovo dalo slovo a v zápětí se uvolnil jeden stůl, kam nás tahle grupa pozvala ať si sednem s nima. S těmahle super lidma sme pak u stolu strávili zbytek večera. Nešlo ani o místní, ale o lidi z několik desítek kilometrů vzdálenejch míst, který přijeli do Sibiu, jak jinak, hlavně kvůli Prodigy. Jmenovitě to byl Adrian, jeho kámoš, na jehož jméno si už bohužel nevzpomínám, a dvě holčiny, Linda a Claudie. Linda dokonce měla i kontakt na maňase pracujícího pro místní promotery Prodigy gigu, takže nám mohla sdělit tu super novinu, že Prodigy přeci jen zahrajou příští Silvestrovský večer, někdy kolem osmý-devátý. To Vám byl pocit :-) Jak už sem řekl, čas s touhle partou proběhl v naprosto super atmosféře a dost rychle sme se spřátelili. Já občas vylezl ven před hospodu na čerstvej vzduch, už to na mě šlo, tak sem to chtěl trochu rozdejchat. Radek mě tam občas přišel ocheckovat, taky už slušně nametený :-) Tam sme taky potkali dva "Spitfire attack" týpky, i venku tak byla prdel, i když já osobně si to vůbec nevybavuju :-) Pochvalu taky zaslouží barman, starší pán, kterej na tu narvanou hospodu byl úplně sám, neskutečně se otáčel, ale i tak byl furt happy :-) Někdy kolem druhý ráno pak hospoda zavírala, čímž nám vyvstal problem, kde přespíme. Ve dvě v noci těžko seženem bydlení v nějákym hotelu, nádraží taky nepřipadalo v úvahu, leda by sme chtěli mrznout na peronu. Venku totiž byla neskutečná kosa kolem sedmi pod nulou, takže nevim nevim jak by sme to ustáli. Naši noví přátelé nám ale naštěstí nabídli nocleh v jednom menšim baráku, co měli k dispozici par kiláků za městem. Sebrali sme teda věci a vyrazili společně s Adrianem a Claudií dál do města sehnat taxík, kterej nás tam měl všechny dovízt. Linda mezitim odešla jinam se svym novym objevem a Adrianův kámoš šel snad napřed, teď nevim :-) Musim ale říct, že i ve čtyřech sme se tak tak nacpali do těch jejich Dacií, který má v Rumunsku snad uplně každej, kdo vlastní auto.

Za pár minut sme dorazili na místo. Pravda Radek měl zprvu docela obavy jestli to neni včechno jenom bouda, přeci jen takovou vřelost sme prostě nečekali. Každopádně chlapec se nechal ukecat a pokračovalo se dál k chalupě. Sice nastali menší komplikace u dvěří, neboť Adrianův kámoš měl být asi uvnitř a otevřít nám, možna i byl a jen tvrdě spal, každopádně Adrian musel dveře vykopnout aby sme se vůbec dostali dovnitř. V baráku sme si pak hned našli místa na spaní a šlo se do hajan.

Ráno, nebo spíš dopoledne, potom co se všichni postupně probudili, ubíhalo v poklidnym tempu, zahřívajíc se u jedinýho zdroje tepla - plynový trouby. Takhle sme strávili snad tři hodiny a kolem tý třetí, čtvrtý se vyrazilo zpátky do Sibiu s vědomim, že dneska večer uvidíme to, kvůli čemu sme přijeli. Linda, která se během rána vrátila, to ještě pojistila zprávou od kámoše, že Prodigy už sou ve městě, takže gig už je prakticky jasná věc. V šesti lidech sme se do taxíku už vážně nacpat nemohli, takže se na cestu zpátky objednal malej modrej van. Cestu do města nám v jednu chvíli zahradilo i obří stádo ovcí. Pro takový měšťáky z Česka jako sem já a Radek dost neobvyklá věc, zatímco naši rumunský přátelé moc nechápali proč si to vlastně fotíme :-)

Jakmile sme dorazili do centra Sibiu, šli sme něco zajíst do restaurace, kde se od nás Linda s Claudií odělily s tím, že se vrátí na náměstí ještě než vypuknou Prodigy. Fajn, já s Radkem a Adrianem sme vyrazili ke stagi, kde už se chystalo vybavení na koncert. Dost nás překvapil počet lidí... konkrétně jak jich tam v tu dobu bylo málo. Do koncertu zbývaly tak dvě hoďky a na place před stagí bylo jen pár desítek lidí. No, alespoň nebyl problém ošéfovat si místo úplně vepředu u zábradlí. Mezitím Radek s Adrianem odnesli bágly na nádraží do úschovny, takže další z mnoha nepříjemností, se kterou se Prodigy people často potýkaj, byla vyřešená. U sebe sem si samosebou nechal foťák a předevšim kameru.

Jak ubíhaly minuty, čas do koncertu se krátil, lidí pomalu přibejvalo, zvlášť když z beden začli organizátoři pouštět některý klacický tracky elektronickýho žánru, Chemiky apod. Jen několik desítek minutpřed začátkem vystoupení Prodigy, zahlídli sme pak v už obstojnym davu lidí, nám povědomou Prodigy vlajku. Patřila Pitulonovi, moderátorovi známého BrainKiller fóra, největšího mezinárodního fóra o Prodigy. Potkat lidi z Brainkillera, to byla jedna z věcí na který sem se nejvíc těšil. Kolem Pitulona byl houf několika fans z opravdu dalekýho okolí. Lidi z maďarska a dokonce i grupa čtyř francouzů. Do začátku gigu moc času nezbejvalo, takže sme hodili jen krátkej pokec, udělali pár fotek s Pitulonem (a jeho vlajkou :-)) a domluvili se na srazu po koncertě, pak sme hned uháněli zpátky k Adrianovi na původní pozici. Pár minut před začátkem nám pak Adrian řekl, že jde koupit nějáký pití a odešel. Ještě předtim sme se i s nim domluvili na místě, kde si dáme po Prodigy zpicha. V tu dobu už bylo veškerý vybavení připravený na svejch místech. Zvláštností pak byly "teplomety" po stranách stage. Jeden měl za prdelí i bubeník a Liamova pozice určitě taky nějákým kouskem disponovala. V hale něco nepředstavitelnýho, v rumunskym mrazu zase naprostá nezbytnost :-) Chvíli po tom co odešel Adrian, odešli ze stage i poslední technici. Bylo jasný že to přijde co nevidět.

Vystoupení Prodigy dost nečekaně zahájil jakejsi rapper, který připravil klasický opening se slovy "Are you ready Romania, are you ready Europe", "The Prodigy!!", tak jak bylo běžný v devadesátejch letech. Ihned po jeho slovech zaznělo nám už známé Nové Army March Intro během kterýho na stage vběhl bubeník s Liamem a kytaristou, po nich následoval Keith a Maxim a show se tak mohla rozjet naplno... a já mohl začít natáčet :-) Po intru se tak trochu očekávala už klasická opening pecka "Wake The Fuck Up", jenže Liam se koncečně rozhodl pro změnu, na řadu jako první přišel "Breathe". Řeknu Vám, moje nadšení neznalo mezí, páč změna v pořadí smrděla nečim novym :-) Ještě během Breathe mi ale po kameře šmátl sekuriťák (byl sem ve druhý řadě, hned za Radkem). Popravdě, vzhledem k tomu, že to byl free gig na otevřenym, volně přístupnym prostranství, zákaz točit sem vážně nečekal. Kameru sem ale nevypnul, jen sem ji položil k hrudi aby nebyla vidět, ať mám alespoň zvuk. Aspoň sem se tak nemusel starat o záběry a mohl si tak zaskákat s ostatníma :-) Po Breathe sem byl sakra zvědavej co přijde, jestli už tam konečně Liam kopne něco novýho. Ale kdepak, pokračovalo se ve zběsilym tempu, trackem "Their Law". Tentokrát sme si teda k jumpování i trochu zafuckovali :-) Po Their Law si Maxim zalyricoval a trochu si udělal prdel z toho jejich zrušenýho odletu z Mnichova a moc pěkně to pak napojil na další track slovy "This plane don't fuckin' crash!". Šlo samozřejmě o track "Spitfire". V jeho průběhu sme se s Radkem rozhodli přesunout se trochu víc dozadu, aby sme mohli natočit alespoň nějákej použitelnej materiál. Po Spitfiru zazněly z repráků tóny jednoho z nejznámějších rockovejch songů 80.let - "Final Countdown" od skupiny Europe. Šlo čistě o Liamův joke, protože Europe ten den v Sibiu taky vystupovali. Hlavně že se chlapci baví, v tu chvíli mě už nic nemohlo překvapit. A ani nepřekvapilo, protože dalším trackem byl "Firestarter", čas pro Keithovo solo. Ten sice očividně trochu přibral, ale na energii mu to rozhodně neubralo. Z Firestarteru se plynule přešlo na "Action Radar link". Záležitost, kterou naprosto žeru. Je to totiž jedna z mála chvil během gigu, kdy můžete odpočívat :-) I když já osobně sem celý Firestarter prostál s kamerou v ruce, aby záběry za něco stály. Stejně tak i při "Voodoo People", následujícim tracku. Po Voodoo se Maxim upřeně díval do publika a jeho "What?" mi ihned dalo vědět, že se blíží "Poison", moje srdcovka :-) Doteďka nemůžu pochopit, že sem ho zas kvůli kameře celej prostál, to sem se vážně překonal :-) Alespoň sem se snažil lyricovat. Během Poisonu se pak stala zajímavá věc. Maxim se otočil na Liama a pronesl "2008 fucking shit. Time to get jam, son". Podle mýho Maximova výzva k jamu na novej track. Nic se ale nedělo, pokračovalo se dál v Poisonu. Možná se na to Liam ještě necejtil, kdo ví. Po Poisonu sem rychle rozpoznal že se blíží track "Diesel Power". Na to už sem ale neměl nervy, už skoro 20 minut sem stál s kamerou v ruce, zatimco ostatní skákali. Kdepak, kameru sem předal Radkovi a Diesela si odpočatý, jaksepatří užil. Během tohodle tracku Maxim taky konečně sestoupil ze stage dolu k lidem, kde si jako vždy stoupl na hrazení, shodou okolností kus před nás. Při tý příležitosti sem mu pak mával českou vlajkou do xichtu :-) Za to Keith se dole za celej koncik snad ani neukázal. Dalšim trackem bylo "Smack My Bitch Up". Dle mýho, na tenhle song lidi pařili snad nejvíc. Když Smack My Bitchu Up skončilo, což byla tak 45 minuta gigu, rozloučili se Prodigy s davem, zmizli do backstage a lidi je samosebou začali vyvolávat zpátky. V tu chvíli sem se otočil k Radkovi a co nejrychlejc sem se snažil vyměnit kazetu do kamery. Protože teď musel po menší pauze přijít další nášup jako vždy. Jenže co hrát, všechny známý pecky už odehrali, teď je čas buďto na oldskoolovky nebo se už konečně dočkáme novejch tracků, řikal sem si. Jenže sotva sme dořešili kazetu, kouknem na stage a co nevidíme. Je plná techniků, co sklízej vybavení. To přece nemůže bejt pravda! Vždyť hráli sotva 45 minut, to nemůže bejt konec! Když pak přišel na stage jeden z promoterů a začal mluvit něco rumunsky do mikráku, nesetkal se od publika zrovna s nejlepší reakcí. Pak to ještě korunoval tím že ve svý řeči místo "Prodigy" řekl "Progidy". No já čuměl jako vejr co se to kurva děje. Ale bylo mi jasný, že Prodigy se už nevrátí.

S Radkem sme se teda vydali doprostřed náměstí, kde sme se měli setkat s Adrianem, jenže ten týpek nikde, natož holky. Možná že ještě čekaj u stage, kdo ví. My se rozhodli vrátit na nádraží pro bágly. Celou dobu sem Radka popoháněl s vědomim, že chci stihnout ještě Brainkilleráky, s kterejma sme taky měli domluvený mecheche. Jenže ty byly, jak jinak, taky v háji. No a teď co. Bylo kolem desátý, blížila se půlnoc, venku klendra. Chtělo to najít nějákou volnou hospodu. To byl v ten čas ale neskutečnej problém, každá byla zabookovaná, s kravaťákama uvnitř. Hledánim knajpy sme strávili následující hodinku. Během tý doby sme narazili na partu mířící na jakousi soukromou party u někoho v baráku. Respektive na setkaní s klukama, který tuhle akci organizovali. Jak je v Rumunsku asi zvykem, i tahle grupa nás pozvala ať se připojíme. Po pár minutách cesty sme došli na smluvený místo, jenže z organizátorů se vyklubali dva sotva 15tiletý puberťáci. Jo tak tahle akce asi nebude nic pro nás. Bleskurychle sme se omluvili, ať se nezlobí, že si najdem vlastní program a hned sme vyrazili zpátky na náměstí. A začalo to na novo. Zase sme prolezli náměstí, jestli náhodou nenarazíme na Adrianovu tlupu, ale bůh ví, kde jim byl konec. Ani na SMSku nezareagovali. Dost nás to mrzelo a popravdě, nevěděli sme co si o tom myslet. Nezbylo nám, než pokračovat v hledání nějáký tý hospody. Nevim jak Radek, ale v tý době sem toho už měl plný zuby, promrzlej až na kost, docela rozmrzelej tim krátkym vystoupenim Prodigy. V tu dobu ale přišla záchrana.

Když už sme skoro opustili (po několikátý) náměstí, zezadu na mě někdo zavolal "Adam!". Byl to Nicu. Týpek z Bukurešti, se kterym sme před Prodigy gigem mluvili sotva dvě minuty. Zahlídl nás, když sme míjeli jednu z mnoha dalších zaplněnejch hospod, před kterou čekal se svou přítelkyní. Tamní barmanka jim totiž sdělila, že se za chvíli uvolní jeden stůl. Už nás pak ani nepřekvapilo jejich pozvání, ať s nima v tej knajpě oslavíme Silvestra :-) Čas s nima strávený pak proběhl přinejmenšim stejně pohodově jako s Adrianovou partou. Chvíli před půlnocí sme pak vylezli ven před hospodu oslavit Novej Rok 2008. Bouchl se šampus, udělalo se pár společnejch fotek a zalezlo se zpátky do tepla :-) V hospodě sme pak společně vydrželi až do zavírací doby. Sice šlo o nonstop zařízení, ale na novej rok vyjímečně zavírali už ve třičtvrtě na pět ráno :-) Vlak ze Sibiu nám jel někdy v 8:30, takže sme ještě meli spoustu času. Nicu a jeho přítelkyně nám tak navrhli, že všeci zalezem do jejich auta, kterym přijeli do Sibiu, zapne se motor ať je teplo a takhle že počkáme, dokud nebude čas vyrazit na vlak. No prostě neuveřitelná ochota, na kterou se nezapomíná :-) V autě sem pak dost rychle vytuhl, zatimco Radek pokračoval v pokecu do doby, kdy byl čas jít na nádraží.Rozloučili sme se teda s touhle skvělou Rumunskou dvojicí, poděkovali ze všechno co pro nás udělali a vyrazili sme.

Po příchodu na nádraží vlak už naštěstí čekal na peronu, takže sme hned zalezli do kupé. Po zhruba hodinový cestě sme dorazili do přestupní stanice, opět v Medias. Na zpáteční cestě domů, sme ale museli na přímej vlak do Prahy čekat v Medias tři naprosto úmorný hodiny. Hladový, unavený a špinavý v promrzlý a nevytápěný hale nádraží plný bezďáků, co zprvu somrovali u Radka o nějáký ty žvára. Radek sice ještě v Sibiu koupil pět lahví Ursusu, ale to bylo pro kámoše na košt. Beztak sme v tý době pivo už nemohli ani vidět. Na chvíli sme vyrazili i do města omrknout, jestli je místní Billa otevřená. Cestou tam, nám místní bezďák ukázal národní taneček, či novoroční zvyk, nebo co to bylo. Abyste měli představu, poklepával nás po ramenou svym hnusnym špinavym kloboukem a do toho, skrze svý zbejvající tři zuby, zpíval nějákou tamní lidovou. Tohle se nám stát někdy začátkem naší výpravy v Rumunsku, tak to je docela dobrá prdel, ale v tu chvíli nám to prostě lezlo na nervy. K tomu všemu Billa byla naprosto a dokonale zavřená, nikde ani živáčka. Jen jedna malá trafika měla otevříno. Bohužel s ničim pořádnym k jídlu, jen chlast a cigára. Čekalo nás teda 20 hodin ve vlaku, bez jídla a pití. Nic příjemnýho, to Vám řeknu.

Když sme konečně vlezli do vlaku, okamžitě sme se v kupéčku natáhli a začali chrnět. Cestou sme se pak střídavě probouzeli a zase usínali, což bylo asi z hladu :-) Opět pak zase nezklamal rumunskej průvodčí. Stejná taktika jako na cestě do Sibiu. Tentokrát se ale spokojil s menší částkou, tak mu ji Radek radši zaplatil, aby byl konečně pokoj. Zbytek cesty už probíhal bez problémů. Někdy v šest ráno sme pak dorazili do Prahy, odkud jel Radkovi hned v zápětí vlak do Ústí. Rozloučili sme se teda, potvrdili si, že tohle prostě bylo něco a každej si zamířil svou cestou domů.

Abych to vše shrnul, s Radkem sme na týhle výpravě zažili naprosto neuvěřitelný věci, poznali sme naprosto super lidi, jejich otevřenost a ochota nám doslova vyrazila dech, měli sme taky tu čest, zůčastnit se pravděpodobně nejkratšího Prodigy gigu v historii, nicméně toho vůbec nelitujem, protože právě díky tomu sme na týhle akci strávili tyhle chvíle. A já za to děkuju, děkuju za to Prodigy, Radkovi, Adrianovi a jeho kámošovi, Lindě, Claudii, Nicuovi a jeho přítelkyni, Pitulonovi a ostatním Brainkillerákům, rumunskejm průvodčím, bezďákům na nádraží i těm maďarskejm kočkám. Prostě všem, se kterejma sem měl na týhle akci tu čest. Díky a někdy to zas zopáknem.

Pro úplnost pak uvádim tracklist Prodigy gigu:

New Army March Intro
Breathe
Their Law
Spitfire
Firestarter + Action Radar link
Voodoo People
Poison
Diesel Power
Smack My Bitch Up


Special thanks to Radecheck za pomoc při sepisování :-)


Adamicz